Jsem tak trošku vlastně Dvě

9:24

Za měsíc mi bude 30. Tahle číslovka ve mně celé dětství vyvolávala hlavně jedno slovo - Stáří. 
Když moji mámě bylo 30 let, přestala pro mě matematicky dál stárnout. Mojí hlavě jako kdyby tenhle věk stačil jako důkaz, že moje máma už je dostatečně dospělá a stará a já už se jejím věkem nemusím zaobírat. Když se mně pak v dalších letech někdo ptal, kolik je mojí mamince, odpovídala jsem buď 30 nebo 30 a něco. 
Čím je tenhle věk tak magický? A jak je možné,že v mojí realitě jsem teda najednou stejně stará jako moje máma? Čím víc se ten den blíží, tím víc obsazuje tohle číslo kapacitu v mojí hlavě. Plně vnímám, že čím starší jsem, tím šťastnější si připadám. Že jsem toho vlastně doteď stihla opravdu hodně... Že přeci můžu být naprosto spokojená a důstojně tuhle třetí dekádu přijmout a oslavit. 
Ale ještě je tu jedna Tamara, která ťuká na vrata. Nechce se jí stárnout.... Nechce přijmout ty první vrásky, které do tváře vpisuje čas... nechce víc spát a mít v životě méně večírků... Nechce víc zodpovědnosti ani vážnosti. Touží tančit nespoutaný tanec svobody a bezpodmínečnosti. Klidně se v pátek nevrátit domů do půlnoci, ale až následující den... Je divoká a nespoutaná... 
No ale co s ní? 
Přeci ji nevyŽenu.
 Nezbývá mi nic jiného, než Tě, moje milá Tamaro, požádat o ruku a slíbit Ti, že Tě budu napořád milovat v dobrém i ve zlém. Že dohromady jsme víc, než každá sama za sebe. Že Tě budu respektovat v celé Tvé podstatě a nebudu se snažit ustřihnout Tvoje krásná a svobodná křídla. Že na Tebe nebudu zapomínat a nebudu se ani snažit, aby jsi jednou navždy odešla. Ty mi ale prosím slib, že budeš vnímat v celé podstatě i Ty mě. Že mě v okamžicích pochybností, vyčerpanosti, nedůvěry, bezvýchodnosti neopustíš... Že když už neuvidím obzor, kudy dál jít, vezmeš mě za ruku a vyletíme na Tvých křídlech svobody vzhůru a Ty mi připomeneš, kdo společně jsme a dáš mi nahlédnout do vyšší perspektivy našeho života.
 S Láskou k Tobě a ke mně. T.


You Might Also Like

38 komentářů

  1. Jako vždy - boží! Tvoje články mě chytaj za ❤️. Prosím, jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za Vás Tami ��Učím se od Vás ��

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsané. Každá žena má mnoho podob a tváří. Co tužba to jedna znich. Jsme dívkami,ženami,milenkami,manzelkami,matkami,maminkami,jsme svobodne,zadané či vdane. Ale JSME to pořád my ❤ Krásný den,krásný život 💕

    OdpovědětVymazat
  4. Díky že jsi mi připomněla, že nemám zapomenout na sebe a že nejsem jen máma! Ale i žena, která si zaslouží občas splnit si sny .. ❤👍

    OdpovědětVymazat
  5. Musela jsem si to recist dvakrat,mozna trikrat, jak stejne pocity mivam, jak se to ve mne pere..je krasne nebyt v tom sam.❤

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak krásný❤ Děkuju za LÁSKYPLNÉ články, každý mě o kus povinese blíže k srdcím nás všech❤ Láska je totiž propojovadlo nás všech��❤

    OdpovědětVymazat
  7. Jsem šťastná, že právě Vy píšete blog. Moc ráda si přečtu další článek ❤

    OdpovědětVymazat
  8. Krásné myšlenky. Tvé příspěvky se čtou jedním dechem. Děkuji za ně. Vždy se těším na nový. Krásný večer Tami a ještě jednou děkuji ❤

    OdpovědětVymazat
  9. To je tak krásné!!!! Brečet? Usmívat se?... asi jsem taky já a já... jedná brečí a druhá se usmívá. Děkuji ti!
    ����

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za tve krásné myšlenky,čtou se jedím dechem ❤Jsi úžasná žena��

    OdpovědětVymazat
  11. V kazdem z nas zije cela banda bytosti, spousu se jich behem zivota rodi a prirozene nektere odchazeji. Soucasti nas uz jsou pak casto jen prostrednictvim vzpominek a je to tak v poradku.

    OdpovědětVymazat
  12. Krásné...jako pokaždé��

    OdpovědětVymazat
  13. Tamarko, pěkné, já budu ,,slavit,, dva dny po vás 70 a znám už téměř 40 let vaše pocity a věřte, je to pořád stejné, kdo umí život prožít, obohatí sebe i ty okolo, nezáleží na číslovce.
    Důležité je zdraví a štěstí...dobrý partner a láska, děti.
    ( mám jednu známou a ta slaví pořád jen 39 ).
    Ať se vám a vaší rodině dobře daří. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  14. Drahá Tami, před několika lety jsem byla "závislá" na "deníčku - blogu" Tvého manžela. Vždy jsem se moc těšila, až se na stránkách objeví jeho nový příspěvek. Když se psaním skončil, bylo to smutné. O to větší mám nyní radost, když se zrodil Tvůj blog. Krásně se čte, jsi skvělá.

    OdpovědětVymazat
  15. Aaaaaá! To je božííí! ������❤️

    OdpovědětVymazat
  16. Píšete krásne a pravdivo.Ja som tiež mala v sebe dve ženy jedna bola maminou manželkou druhá sa ukrývala dnu v duši.Dnes už vyšla z úkrytu a znova si užíva.Vzdy som snívala a teraz už niekoľko rokov si sny plním.Pravda s vnúčatami sa občas vrátim na zem ale keď sa mi chce pobalim tašky a hurá za snom.Najradsej za tým hudobným vždy som milovala koncerty tak si robím radosť.Aj Váš manžel je mojím "miláčikom".Nikde nepíšu že ani žena po päťdesiatke si nemôže užiť sen.������

    OdpovědětVymazat
  17. No coment❤jen tak dál Tami��

    OdpovědětVymazat
  18. Tamarko, holčičko, dekuji. Ted jsem totalne zamilovana do "mych" dvouletych valounů, přeprali moje EGO a pres veškeré vyčerpaní je nedokážu opustit, ale slyším zatim šeptem tu svobodnou Kateřinu a diky tvym slovům ji s laskou požádám o trpělivost a o pomoc. S laskou Kateřina

    OdpovědětVymazat
  19. To se všechno tak krásně čte! 😊

    OdpovědětVymazat
  20. Nádherně se to čte <3 Asi bychom všichni měli přijmout, to co je v nás a milovat to. Říci tomu své ANO. Někdy je to složité... Ale jakmile se najde ta rovnováha najde se mír v sebe samě. Doufám, že bude vaše souznění fungovat.

    OdpovědětVymazat
  21. Je pekne si precist, ze ma nekdo stejny stav mysli, jako ja. Jsem stastna, ale nekdy mi prijde lito, jak to vsechno utika.

    OdpovědětVymazat
  22. Konečně jsem našla chvilku a Váš blog jsem přečetla jedním dechem... Píšete opravdu krásně a hlavně o krásných věcech ve Vašich-našich životech... moje dcera,o kousíček starší jak Váš Alfréd, mi právě spí na rameni a já chci zastavit čas. Ze srdce Vám přeji misi, kterou s Tomášem žijete... a hledám další síly bojovat s patnerem k nalezení našich cest, keterý by vedly alespoň společným směrem, ta úžasná bytost co na mě teď zhluboka oddychuje za to stojí a ona jediná je tím řešením! Věřím, že si k nám našla cestu z nějakého důvodu, a že její tatínek konečně odloží své druhé já plné sobeckosti, ukřivděnosti a zloby a dá volný průchod své podstatě, která taková není... ve mě moje dcera taky otevřela mé druhé já... člověk žije jen pro ty malé stvořeníčka, chce pro ně jen to nejlepší a byl by ochoten pro ně z minuty na minutu zemřít... přestože jsem permanentně rozcuchaná, nevyspalá a kila navíc jsou také znát (a to mám jedno dítě, máte můj obdiv!), být matkou je nejvíc ... a ten nadhled z výšky by se mi teda kolikrát hodil!

    OdpovědětVymazat
  23. Dekuju za tenhle clanek...za to, ze vim, ze se takhle necitim jen ja...30 uz mi bylo, ale neni to tak davno. Pro me to nebyl nijak velky zvrat v zivote, to cekam az s prichodem "ctverky". :-) Mam 3 male deti a souhlasim s kazdym slovem, ktere jste tady napsala.

    OdpovědětVymazat
  24. Pěkná úvaha, pěkné články. Jenom prosím o zvětšení písma, protože tento příspěvek se četl trochu hůře. Písmo je opravdu moc drobné. Děkuji a jen tak dál ;-)

    OdpovědětVymazat
  25. Mila Tamarko a Tomasi, tolik Vam dluzim, bylo by to na dopis. Skoda, ze nevim, kam ho poslat... Opatrujte se a DEKUJI! :)

    OdpovědětVymazat
  26. Moc hezky napsané,opět,nepřekvapuje mě to :-D. Zajímavé,já tu třicítku takhle nevnímala,až později mi vlastně došlo,že to spousta lidí v okolí řeší a já byla v klidu.Zato mě čím dál víc "děsí" hranatá čtyřicítka.Ještě mi chvíle zbývá,ale blíží se,vím to,čeká na mě...Doufám,že než mě dostihne,stačím nabrat trochu nadhledu a přijmu ji bez obav. A moc díky za připomenutí té druhé mé Já. Ta zůstala v pubertě a užívá si bezstarostný život,kam patří z velké části i Tomovy písničky a koncerty. Petra

    OdpovědětVymazat
  27. Tamarko, ať Vám tenhle pocit vydrží co nejdéle. Taky už nejsem žádná dvacítka (za chvíli nebudu už ani třicítka, ale mysl, na rozdíl od těla, stárnout nemusí - to vy dobře víte. Užívejte a pište, rádi čteme ;-) Lucka

    OdpovědětVymazat
  28. to je moc hezké, Tamarko ♥
    S*

    OdpovědětVymazat
  29. Třicet. Kolik lidí se toho čísla děsí a slýchám, jak jsou staří... Když jsem byla malá, ve školce, byli pro mě dospělí už šesťáci a středoškoláci staří :-) Když jsem byla ve škole, byl pro mě starý každý nad 20... Představte si sebe, až vám bude 50? Ohlédnete se a řeknete si "jéé ve 30, to jsem byl/a ještě mladý/á a tolik jsem toho mohl".
    Mládí a stáří jsou dva velmi neobjektivní pojmy, záleží, kdo posuzuje. Myslím,že i v 50 člověk zatouží válet ve sněhu sudy, kouknout se na pohádku nebo si zatancovat někde na diskotéce. Řekla bych, že duše člověka nestárne, pouze moudří díky zkušenostem, stárne jen tělo. M.
    PS: Bude mi za měsíc o 3 víc než vám a taky jsem nedávno vzpomínala na to, jak jsem vnímala svoji mamku, když byla v tomto věku :-)

    OdpovědětVymazat
  30. Nádherně píšeš. Články, či texty, které mne donutí přemýšlet po jejich přečtení jsou jako pohlazení po duši a taky to, co svět potřebuje. To, proč tu jsou. To, proč tu jsou lidé s tím talentem a citem pro psaní. A každý ví, že tohle svět dělá lepším. Díky za to. Milujme.

    OdpovědětVymazat

Popular Posts

Panel videa

Loading...