Dobré ráno...

22:15

  Každé ráno, když otevřu očí a vidim kolem sebe ty rozzářené oči plné života, které se nemužou dočkat toho všeho nového, co přinese nový den, v duchu si dávám úkol, že jim vymyslím nějaký program, který vyplní všechna ta jejich přání a očekávání… Že přeci neprobendíme ani jedinou chvilinku a vydáme se kupředu novému dobrodužství. A tak rozsvítim i ty svoje a pustím se do ,,práce”.
Proletíme koupelnou, Alfréd se usměje a začne utíkat před tou umělohmotnou nestvůrou jménem kartáček, Josefínka ochotně otevírá pusu, protože už ví, jak zní píseň zubařské vrtačky, pak obě nadbíháme panu Alfrédovi a chytáme ho jako divokou zvěř, která vyluzuje i dost autentické zvuky a společně ho přemůžeme…
Přichází úkol číslo dvě. Alfrédovi je to fuk, ochotně se nechá nasoukat do toho oblečení, které zrovna čapnu do ruky, jenže Josefína má jasnou představu o tom, že tričko s Vaianou je její dnešní volba… No jo, kdyby tak ale nebylo zrovna v koši na prádlo… Přichází diskuze, kdy se jí snažim nabídnout jinou alternativu. Bohužel slzy nad domorodkou Vaianou s flekem od kečupu nás neminou. Nakonec jí zmáknu s příslibem, že ještě před odchodem z domu zapneme pračku, aby zítra všechno proběhlo tak, jak si bude přát ona.
Jenovéfa si okusuje svoje palečky u nohou, které před pár dny objevila a jsou teď středobodem jejího vesmíru. Přerušuju její ranni jógu a oblékám jí do dupaček,které ,doufám, ještě stále budou v ohraničení 4-6 měsíců. Těsně vedle.  Beru další a už je mi trochu jedno, jestli jí ladí k legínám.
Sbíháme schody a děti otevírají špajz… Říkám jim, že snídat každý den sladkou snídani není uplně dobrý nápad, jenže když vidím ty upřené zraky ke krabici se Cini minis, přivírám oči a s podmínkou toho, že k tomu snědí jablko, sypu lupínky do jejich mističek.
Uff, tak a jedeme dál


.
Alfréd se polil mlékem, takže vybíhám zpět do ložnice v náručí s Jenůfkou pro další čisté tričko a nechávám ho dosnídat polonahého.
Mezitím se domlouvám s kamarádkou, v kolik se sejdeme a vyrazíme na výlet.
V ten moment si Josefína bere na záda plný batůžek hraček a do každé ruky obří plyšáky. Tak jí vysvětluju, ať si vezme na náš dnešní výlet jen jednu hračku, že ten batůžek pak stejně ponesu já…pláč… Vždyť přeci Kopýtko (obří plyšový koník) nemůže zůstat doma sám… a ten ještě větší severský plyšový vlk jménem Džeska by to tu taky bez nás nezvládl… Jsem bezmocná a už trošku vřu. Nakonec však klasicky kývnu, protože ty její obrovské modré oceány v očích plných slz nejdou ignorovat.
Tak a teď ještě obléknout bundy, nazout si  boty, najít čepice, které pořád někde necháváme. Hotovo.
Tak ne… Alfréd brečí, že chce taky batůžek s hračkami..Začíná se mi dělat horko. Nevim, jestli je to oblečenou bundou nebo z nervů.
Pokládám otázku, co teda chce donést zeshora z pokojíčku, neb má už boty a nechci ,aby tam šel sám. Aha…je mu rok a půl ,takže pod pojmem auto si představim tu hromadu autíček a vzdávám se… Zouvám mu boty a vysílám ho po schodech nahoru.
Když se po dvou minutách nevrací, zouvám si svoje boty, vkládám Jenůfku do autosedačky a jdu za ním.
Sedí uprostřed pokojíčku a vysypává na zem 500ks Josefinčiných  puzzle a začíná si hrát.
Mám chuť utéct daleko do lesa…
Popadá mě vnitřní hysterie a začínám se potit.
Sundavám bundu a s co největší trpělivostí ho odvádim k šuplíku s auty a snažím se ho vrátit k původnímu plánu o batůžku a autíčku.
Bere si Josefínky mikrofon a s úsměvem míří na schody.
Když Josefína vidí, že si bez dovolení bere její mikrofon, propadá v pláč.
Už se mi hrnou slzy taky a v ten moment bouchnou saze,
Zvýším hlas a vykřiknu : ,,Josefíno, prostě mu ten mikrofon půjčíš a hotovo a ty ,Alfréde, si tady sedni, obuju Tě a JEDEME nebo mě trefí šlak! Za půl hodiny máme být na Smícháči,což už teď vím, že nestihneme” ..v očích už mám slzy zoufalství a můj výraz má do miss sympatie milion světelných let daleko.
V ten moment se na mě Josefína podívá a naprosto klidným hlasem ,avšak s posmutnělou melodii pronese : ,, Maminko, prosím Tě, buď šťastná.”
Ticho.
Zastavím se, rozhlédnu se kolem sebe… Slzy se mi kutálí po tváři a já si uvědomím, že jsem prostě šťastná.
Pro všechny tyto momenty. Nejsme roboti.. Jsme lidi… Mámy..Tátové..Babičky... Dědečkové...
Jen si nenechme bubákem jménem Čas ničit tyto překrásné siluety přítomného okamžiku.
Protože za to to nestojí.
Šťastnou cestu do vašeho dnešního dne.
S Láskou T.

You Might Also Like

34 komentářů

  1. Jsou nasim Vesmirem, ale nekdy v nem poradne litame...
    Byt top manazerkou, prijimam jen maminky po materske. Neni potreba pak platit za kurzy emocni inteligence, time management, leadership a podobne vychytavky dnesni doby...
    Preji co nejmene takovych okamziku.

    OdpovědětVymazat
  2. Tami, další z Tvých úžasných pár řádků, díky kterým se můžeme alespoň na okamžik vkrást k Vám domů a nasát atmosféru. Určitě si každý při čtení článku danou situaci, kterou popisuješ představuje a je to krásné. Krásné, s jakou láskou dokážeš napsat i takto hektické ráno se třemi dětmi. Je krásné, že umíš lidem ukázat, že i ta nejdokonalejší máma někdy prostě nestíhá a občas bouchne. Mám pocit, že v dnešní době sociálních sítí chce každý ukázat jen to ,,krásno´´. Ale ty ukazuješ lidem život. Opravdu takový, jaký je. Na nic si s Tomem nehrajete a to se mi na Vás moc líbí. Jste skvělí a buďte dál sami sebou! Díky za příjemnou ranní kávu, kterou jsem si dnes vychutnala u Tvého ranního příběhu s dětmi. Krásný den :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dnešní článek se mi moc líbí. Obyčejný, nestrojený, s realitou všedního dne. Ano, čas je to, co nás denně stresuje, dětem utíká jinak, tolik je netíží... a je naprosto úžasné si jednou za čas užít den "bez času" kdy nikdo nikam nemusí, nehledí se na to jestli je oběd v poledne, že děti musí být v osm v posteli, protože ráno vstávají...
    Občas je člověk schvácený, nestíhá, nadává, ale jsou to přesně ty okamžiky, na které zpětně vzpomíná s láskou <3 M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jednou za čas je málo. Podle toho dnes společnost vypadá.

      Vymazat
  4. Hezky jsem si "početla".Milé povídání.Ze života...Ze života s dětmi..Krásné,náročné..
    Moc hezky Vám řekla Josefínka to "mami,bud štastná"
    Je to náročné a krásné období,které rychle uteče a budete na to s úsměvem vzpomínat.
    Děkuji za hezké povídání a těším se na další.MíšaZ.

    OdpovědětVymazat
  5. Ach ten čas ten vlastně muže za všechno,zbytečně nas stresuje,přivadi do rozpaku,přitom je tak jednoduche zastavit se a řict si "o co jde,o život?"nejde jenže v dany okamžik si to člověk neuvědomí a děla všechno pod tlakem,tak to ma asi zpousta znás.A ve finále vždycky všechno zvládnem to je na tom to nejlepší��Tamarko děkuji za další krásné slova❤ráda čtu tvé přízpěvky ��

    OdpovědětVymazat
  6. Neskutečné, co dokáže jeden článek. Tolik lásky, vděčnosti a pokory jsem již dlouho neviděla. Ve vašich slovech je tolik dobra a lásky, až se mi to zdá nemožné. Pozdravujte rodinku a hlavně zůstaňte sami sebou. Těším se na další úžasné články. Díky za Vás! Přeji jen to nejlepší. Vážím si lidí jako jste vy.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak dnes jste mi kápla do noty��dnes rano jsme vstali kupodivu brzy-hura stihnu drivejsi autobus do prace,snidane,oblikani,myti zubu-vse bez jedineho zadrhelu a dokonce vse sam.jdeme do skolky krasna prochazka v chumelenici.cesta trva pomalou chuzi asi deset minut.svlikame se ve skolce-zjistuji ze jsem nenabalila backurky ktere jsme vcera brali na anglictinu sebou domu-ouha-scena a plac ze bez papucek nemuze byt ze to prece nejde(podotykam ze jsme zastanci barefoot ale zrovna jsme poridili nove s Mc Queenem a bez tech to proste nejde).Po neustavajicim placi a utisovani se rozhodnu ze pro papuce zabehnu zpet domu (vubec me nenapadlo nechat si v satne tezkou kabelku-tahnu ji sebou).Letim domu opet v chumelenici-dnes jsem si nastesti vzala pod perovku jeste svetr navic-to jsem ted stastna-jsem spocena jak prase!doma vemu backory nadechnu se a letim zpět do skolky kde najdu porad placici dite ze nema backurky.stastny ze jsem je donesla oblika papuce vysmrkam ho utru ocicka,jeste podam ucitelce vyprane pyzamko,ktere si vcera pocural,rozloucim se a letim na bus.na zastavce zjistuju ze mam v kabelce jeho rukavice-no doufam ze nepujdou ven protoze ma v satne jen vlnene ktere by mu promokly��ted po hodine v praci konecne ma teplota klesa a ja zacinam normálně dychat��snad bude mit pekny den a vy vsechny maminky taky�� iveta

    OdpovědětVymazat
  8. Ted pri kojeni ,ctu Vas dnesni prispevek a jdou mi slzy do oci,protoze je to krasna realita.Deti jsou jako cisty list a umi se tak radovat a nam se prizpusobovat...omlouvam ae,ze pisi bez diakritiky ,ale jednou rukou to nejde��

    OdpovědětVymazat
  9. Tami, tohle tak moc dobře znám. Od prvního do posledního písmenka. Děkuju za sdílení, těším se na další článek.

    OdpovědětVymazat
  10. Jsme tady a teď.
    Děkuju mnohokrát za krásná slova, která pohladí po duši ♥

    OdpovědětVymazat
  11. Skvělé! Díky za to, ze ukazujete realitu...má to sílu...krásný den vám všem!

    OdpovědětVymazat
  12. Tami, mam taky 3 deti, o neco starsi a celou dobu jsem pri cteni potlacovala smich... to je tak presny :) u satniku se dohaduju s obema holkama kazdy rano,a to ty mladsi jeste nejsou ani 2 roky, nejstarsi synek pravidelne zapomina v puli cesty,co vlastne chtel, pravidelne vsude chodime pozde,jsme jak gang,ale i pres to vsechno je to vlastne krasny :) mejte se pekne,Lucka

    OdpovědětVymazat
  13. Wáááu :o V první chvíli čtení o tom, jak si Josefínka vybrečí co chce mě zděsila, jako ,,Ale ne snad ji tolik nerozmazlují ! �� ". Ale na konci mi spadla brada �� Ta se rozmazlit asi ani nedá, je to zlatíčko �� Jste všichni úžasní a dokonalí ! ❤️

    OdpovědětVymazat
  14. Krasne cteni jako vzdy. Tohle by meli lepit na celo vsem miminkum povinne, sby jsme my matky nebyly tolik hystericke, kdyz vse neni podle nss nebo nestihame 😊

    OdpovědětVymazat
  15. Díky, ráda čtu, že i u vás je to "normální" :-D Jen mé starší dítě není ještě tak uvedomělé a to být šťastná i v těchto momentech si musím naordinovat sama, abych je nevystřelila na Mars, zlatíčka ;-)

    OdpovědětVymazat
  16. Až mi slza ukapla krásný a pravdivý 😘❤

    OdpovědětVymazat
  17. V podstatě mám pocit, že u nás doma neprobíhá ranní příprava na odchod do školy a práce, ale připadám si jako naháněč. Pořád pokřikuju po dceři papej, dělej, pojď, honem, už jsi hotová ?! Občas si říkám, že proč jako?! Ale to je tak zakódované chování co se těžko mění. No tak jí alespoň v podvečery dávám najevo, že zpomalený režim maminka taky umí a má to ráda ���� Až přijde povinná školní docházka, zažijete ranní turbo jízdy ��
    Monika

    OdpovědětVymazat
  18. ♥️♥️♥️♥️♥️

    OdpovědětVymazat
  19. Drahá, Tamaro,
    obdivuji vše, co jako máma musíš zvládnout a popravdě si to neumím představit, poněvadž můj Život ještě chuť mateřství neokusil. Právě řeším Bytí v Přítomnosti a Tvůj článek mi potvrzuje to, co považuji za Pravdu.
    Děkuju, že se tímto způsobem Sdílíš.
    Veronika

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji ❤️ Toto jsem zrovna teď opravdu potřebovala od někoho slyšet. Díky ❤️

    OdpovědětVymazat
  21. Krásné čtení, Tamarko. Díky! Já toto zažívala před lety s našimi pouze dvěma.-) kluky...Teď už jsou sice velcí (9 a 13), ale odchody do školy bez tašky, vracení se pro sálovky, páč bez nich se trénovat nedá, zapomínání penálu, návraty domů v cizích kalhotech a : "Mamííí, počkej, mně se chce kadit...!" když naprosto nestíháme...mne vrací zpátky o několik let téměř každý den...No, lepší to zřejmě nebude. Ale mám to jako vy...Jsem šťastná:-) Krásné dny a všechno nejlepší k narozeninám! Eva

    OdpovědětVymazat
  22. To je krásný.. až mě to dojalo :). Děti jsou prostě zlatíčka.

    OdpovědětVymazat
  23. Je hezký, že ze sebe neděláš tu ,,dokonalou matku´´ ale že jsi ta dokonalá matka i s tím že máš nervy jen jedny... Kdyby jsi napsala,že to u vás funguje bez pláče tak ti to neuvěřím... nejde všem třem plnit jejich přání na jednou, u nás je to podobně bud pláče jedno nebo druhý i přesto že se snažím dělat vše proto aby jsme to zvládli bez pláče ... bohužel nejsem toho schopná... více takových příběhů, alespoň vím, že to není jen u nás ...

    OdpovědětVymazat
  24. Povídání bla,bla o ničem. Slohově velmi slabé, stejně jako ostatní články �� .

    OdpovědětVymazat
  25. Josefínka vhání slzy do očí :) ♥ Přes ten všechen chaos, který jsem si u vás doma představila, zastavila jednou větou čas.

    Infinite treasure

    OdpovědětVymazat
  26. Za tohle tě vážně obdivuju.. Krásný článek, ostatně, jako vždy :).

    OdpovědětVymazat
  27. Milá Tami, jak jste mi krásně vyplnila čas v čekárně u lékaře. S úsměvem a pocitem, že je dnes krásný den snad vydržím až do večera. Díky moc 😀

    OdpovědětVymazat
  28. Krasne. Jak u nas doma.
    My poradame hned nekolik divokych uteku a honicek. Krom kartacku mame jeste vetsiho bubaka jmenem nocnicek. Odchyt probehne vetsinou uz pozde (kto utece, vyhraje). Rano mne ceka jeste buzeni medveda ze zimniho spanku (trvani cca 20 min)a nasledny odchyt periny, ktera se tu plazi a stira podlahu. S pod ni vysvoboziji onoho spola zbuzeneho medveda. No aspon neni nuda.
    Po dobre vykonane praci mne ceka 3x ohrivane, studene kafe. A ja studene tak nerada. Akurat zavidim ten vylet. Ja chci taky!

    Tamarko, muzu na Vas jeden dotaz mimo tema? Nekde jsem videla, ze chodite, nebo jste chodili s Jos na Aj Helen Doron. Jak jte spokojeni? Uvazuji, ze zacneme se synem (5 let) chodit do kurzu Jump with Joey. Fun with Flupe se u nas otevirat nebude. Vyplati se do toho investovat? Neni to zravna levna zalezitost. Jak moc jste se doma Aj venovali?
    Moc dekuji za Vas nazor.
    Preji hezky den
    Marie

    OdpovědětVymazat
  29. Moje dcera rika: " maminko nemrac se, usmej se!" V ten moment se citim jako nejhorsi matka ve vesmiru...ja mam plan vo chci abychom stihli a je to nezajima...a maji pravdu...vzdyt se to vlastne fuk!

    OdpovědětVymazat
  30. Úplnou náhodou jsem zabrouzdala na váš blog... A musím říct, že popis vašeho rána mě uklidnil, že nejsem sama, kdo v takové situace prostě "bouchne". Josefínka to vystihla krásné! Mě dcerka poslední dobou v takové situaci pohladí nebo obejme a řekne, že jsem nejlepší maminka že vsech. Což mě dokonale naprosto ozdbroji <3

    OdpovědětVymazat

Popular Posts