Stát se sám sebou

11:56






Často slýchávám větu, že děti jsou našimi učiteli a zcela se s ní ztotožnuju.
Jen občas jsou prostě momenty, kdy tahle věta nabírá v mém životě na obrátkách.
Třeba jako minulou sobotu na pražském Majálesu.
Ve středu mi zavolal Tom z turné, že by si moc přál, abychom společně na Majálesu zazpívali naší společnou píseň A Pak...
Trochu jsem se ze dvou důvodů zdráhala... 
Protože je Majáles opravdu obřích rozměrů, přepadl mě nejdřív pocit strachu  z množství lidí pod pódiem... je přeci jen rozdíl zpívat na Tomových samostatných koncertech pro jeho fanoušky, než na festivalu, kde je masa lidí, která poslouchá nejrůznější interprety.
Druhý důvod byla představa absolvování akce se všemi třemi dětmi.
Tom se však nenechal odbýt a já nakonec kývla, děj se co děj.
Sobota byla tu a já nervozně pobíhala po domě, balila všechny ty láhvičky, svačiny, plenky různých velikostí, vyndavala přebytečné a nadrozměrné hračky, které děti potají házely do mé tašky, přivazovala naše psy na dvacetimetrovou stuhu, nalívala jim vodu do misky a u toho si dolakovávala nehty.
Společně s mojí maminkou jsme naložily celou smečku do auta a vyrazily.
Bylo příjemné zjištění, když nám zavolala Tomova teta, že jede se svým mužem taky.
Tři děti na čtyři dospělé je super bilance na akci, kde bude 15.000 lidí.
Když jsme dorazili do Letňan, roztáhli jsme celý náš cirkus na obrovskou deku, dětem vysvětlili, že tady je teď náš domeček a ať se drží co možná nejblíže k němu.
Jenovéfa usnula hned v kočárku, Alfréd seděl s Tomem v jeho šatně a Jos se potulovala kolem podia.
Vydala jsem se koupit do areálu něco k jidlu.
Stojím u okénka, když v tom slyším Jakuba Koháka, jak vede z hlavní stage rozhovor s naší Josefínou, která mu barvitě vysvětluje, že se neztratila, nýbrž čeká na svého tatínka, který sem chodí do práce.
Rychle platím a utíkám zpět.
Nestíhám však doběhnout před začátkem Tomova koncertu, takže v momentě, kdy vybíhám na podium, Josefína už tvoří svou vlastní performance chůzí po desetimetrovém podiu, jakoby se nechumelilo...
Hrdě se usmívám a zároveň dojímám nad její  sebevědomou a odvážnou show.
Když tam však byla už čtvrtou píseň, do mé hlavy nastoupily staré a zajeté programy o správnosti a vychování, které nám kdysi někdo nastavil.
Kladla jsem si otázky, zda už to není blbý... zda už ty lidi nebudou naštvaní, že na sebe strhává větší pozornost než Tom.
Pak jsem však tok těchto myšlenek zastavila a nechala vše jen plynout.
Prostě jsem tam jen byla a nechala se strhnout tou dětskou bezprostředností a opravdovostí, kterou s věkem někde na cestě  ztratíme a skrze tyhle malé profesory si na ní, díky bohu, můžeme rozpomenout.
Když jsme dorazili všichni domů, na displeji mého telefonu blikala jedna zpráva za druhou, které měly všechny jednoho jmenovatele. Byla jím Josefína, která kouzlem přítomného okamžiku a dětskou svobodomyslností zpřítomnila mnoho lidí a potěšila nejedno srdce,
Přeju nám všem, abychom s odvahou alespoň na moment udělali něco, po čem toužíme a kvůli strachu, který nás svazuje, si nevěříme k uskutečnění , co roztáhne naše křídla a my se na ten moment staneme sami sebou.

S láskou Tamara.


Foto : Jan Zeman




You Might Also Like

2 komentářů

  1. Jste rozkošní, doražte komplet příští týden na Kmochův Kolín :). Přeji Vaší celé rodince hodně zdraví a pohody...pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  2. Na onom Majálesu jsem byla, a s čistým svědomím mohu říci, že Tomášovo vystoupení s bezprostřední Josefínkou, bylo pro mě to nejlepší a nejhezčí z celého dne :).

    OdpovědětVymazat

Popular Posts

Panel videa

Loading...